Co je MEHNDI?

Mehndi je slovo, které se v hindštině používá pro označení henny, malování hennou a výsledných vzorů. Henna je rostlina, kterou známe především jako přírodní produkt používaný k barvení a úpravě vlasů. Malování hennou je starobylé kosmetické a léčebné umění, při němž se sušené listy rostliny henny rozdrtí na prášek, a poté se z nich vyrobí pasta, která se nanáší na tělo a bezpečně barví pokožku. Provádí se v propracovaných vzorech, tradičně na rukou a nohou. Výsledkem je jakési dočasné tetování tmavohnědé barvy, které vydrží jeden až dva týdny. Proces je naprosto bezbolestný a nijak nepoškozuje pokožku. Dokonce se říká, že henna pokožku zkrášluje a zároveň jí dodává kondici.

Mehndi se praktikuje v mnoha částech světa. Od pouští severní Afriky až po vesnice severní Indie na rukou a nohou žen rozkvétají a mizí nádherné vzory tak, jak tomu bylo po tisíce let. Nejčastěji jsou vzory henny spojovány s romantickou láskou a svatebním rituálem a jsou nedílnou součástí svatebních ozdob v hinduistických, muslimských a sefardských tradicích.

Mehndi je umělecká forma, kterou tradičně praktikují výhradně ženy. V severní Africe, Asii, na Blízkém východě nebo v jakékoli indické či muslimské komunitě najdete ženy, které se zdobí hennou. Vyučuje se a praktikuje převážně v ústní tradici, recepty a vzory se předávají z generace na generaci. Na Východě se vzory henny mohou používat k oslavě zvláštní příležitosti, podobně jako se na Západě peče dort nebo oblíbené sváteční jídlo. Je to tak přirozené a nedílné. Ale i když si mehndi zachovává auru slavnosti a pohody, zůstává posvátnou praxí, jejímž cílem není jen zkrášlit tělo, ale také přivolat milost a štěstí do svého domova, manželství a rodiny. Je to jakýsi talisman, požehnání na kůži.

Malování hennou je ve své nejčistší podobě do značné míry improvizací a intuicí. Starobylé symboly a motivy podléhají rozmaru a fantazii umělce a velký důraz je kladen na jedinečnost a originalitu každé interpretace.

Několik mých oblíbených henna umělkyň pro představu, jak rozdílné a krásné může umění malování hennou být. A pozor, už neplatí, že by se henně věnovaly pouze ženy 🙂
hand.of.fatima – Fatima Oulad, nádherný marocký styl fessi / Nizozemsko
taro_henna – botanická henna / Itálie
azrahenna – Dr. Azra /Spojené arabské emiráty
hennacrone – Debi Varvi, precizní malířka, tajuplné, mistrně provedené bytosti, botanická henna / USA
rabby – henna malířka + tatérka / Rusko
tokomehndi – Josje, geometrická henna / Nizozemí
catherinelentdesign – Catherine Lent, pořádá také online kurzy malování hennou / USA
krunaltailorhennaartist – Krunal Tailor, muž a henna umělec / Velká Británie

S láskou budu vždy vzpomínat na Ivanu Švarcovou, „Babu Jaguu„, od které se budu mít navždy co učit…

Toto umění vždy zahrnovalo spojení osobního a tradičního, po tisíce let se pomalu šířilo z jedné kultury do druhé a s každou další inkarnací získávalo nový význam. Nyní se stáváme součástí tohoto vývoje tím, že sami objevujeme, co mehndi znamená dnes.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Rostlina HENNA

Henna je perský název pro malý kvetoucí keř (Lawsonia inermis), který se původně vyskytoval v Austrálii a Asii a na pobřeží Středozemního moře v Africe. Je známá také jako mignonette tree nebo egyptský privet, pěstuje se jako okrasná rostlina v subtropických oblastech Spojených států a byla naturalizována v mnoha zemích po celém světě. Rostlina dorůstá výšky osmi až deseti metrů a často se vyskytuje v Indii jako živý plot obklopující zahrady, dvory nebo domy. Květ henny je malý, bílý, se čtyřmi okvětními lístky a sladce voní. Přestože henna roste v tropickém podnebí, daří se jí dobře ve sklenících, a proto je dostupná i jinde.

Existuje mnoho různých druhů rostlin henny. V severní Indii existují dva hlavní druhy henny. Jedna má velmi velké listy a je známá jako hina menhadi nebo menhada. Druhý druh, známý jako rajani, má menší, voňavější listy a říká se, že dává mnohem jasnější barvu.

Protože v Indii existuje mnoho dialektů, používá se pro označení henny i mnoho jiných slov než mehndi: menhadi, mehendi, mehedi, mendi a v sanskrtu mendika, abychom jmenovali alespoň některé.

• 

ROZMANITÉ VYUŽITÍ HENNY

Většina lidí na Západě hennu zná, protože se zde často používá k barvení vlasů. V Indii a severní Africe je však henna odedávna proslulá svými léčivými účinky a odedávna plní i mnoho dalších funkcí. Používá se jako antiseptikum a adstringent, často se aplikuje na pohmožděniny a výrony, stejně jako na vředy, popáleniny a otevřené rány. Používá se k léčbě pásového oparu a bolestí hlavy, zpocených rukou, pálení nohou a plísně nohou. Vzhledem k chladivému účinku na pokožku se kulička hennové pasty vkládá do ruky horečnatého dítěte, aby se snížila teplota. Výtažek získaný z listů henny ve vroucí vodě se používá jako kloktadlo k hojení bolestí v krku a vnitřně se užívá jako tonikum a na zmírnění žaludečních bolestí. Hennová kůra se používá k léčbě žloutenky, při zvětšení sleziny a léčbě různých kožních onemocnění.

Jako kosmetický prostředek henna údajně upravuje a oživuje vlasy a pokožku, a často se používá k barvení světlejších vlasů na tmavší barvu. Říká se, že hubí vši a zabraňuje vypadávání vlasů. Používá se také jako deodorant, protože její chladivý účinek zabraňuje pocení.

Kromě kosmetických a léčebných funkcí se henna odedávna používala k barvení kůže a látek, a také kopyt a hřívy koní. (Jedna z teorií o původu mehndi v Indii spojuje příchod henny s příchodem perských koní v roce 712). Obřadní značení hennou na stěnách, zvířatech a modlách je také běžné.

PŮVOD MEHNDI

Kořeny mehndi sahají do historie hluboko a mají mytologický původ v mnoha kulturách, takže je obtížné určit, kde a kdy vlastně tato praxe vznikla.

Nejstarší důkazy o kosmetickém použití henny pocházejí ze starověkého Egypta. Mezi Egypťany bylo běžné barvit si nehty hennou do červena a bylo považováno za nevychované, pokud tak neučinili. Stopy henny byly nalezeny na rukou egyptských mumií starých až pět tisíc let.

Existuje mnoho důkazů, které naznačují, že rostlina henna byla darem Egypta Indii. Mehndi se v Indii praktikuje již po mnoho staletí, jak je patrné z jeskynních maleb v Adžantě a Alloře, kde je ležící princezna obklopena ženami, které jí malují ruce a nohy složitými vzory henny.

Předpokládá se, že henna byla oblíbeným kosmetickým prostředkem také mezi Hebrejci, a často je považována za látku, která je v Bibli označována jako camphire.

Také muslimové používají hennu již po mnoho staletí. Prorok Mohamed si hennou barvil vousy – tuto módu převzali chalífové. Ačkoli barvení rukou a nohou hennou je oblíbené i mezi muslimskými ženami, mohlo být do jejich tradice přijato až v době mughalské éry, kdy tisíce hinduistů konvertovaly k islámu.

Možná právě silná přítomnost islámské tradice na Blízkém východě a v severní Africe napomohla rozšíření malování hennou až do Maroka, kde je dodnes součástí kulturních rituálů a obřadů stejně jako v Indii.

PŮVOD RITUÁLŮ

Navzdory různorodosti kultur, které se malováním hennou zabývají, zůstává jeho hlavní využití v každé z nich stejné, a to ke zdobení rukou a nohou nevěsty (a někdy i ženicha) při svatebním obřadu.

Jedna z teorií o původu malování hennou jako rituální praktiky ji spojuje s deflorací nevěsty a výskytem hymenální krve. Tato souvislost se stává méně abstraktní, když vezmeme v úvahu barvu henny a délku jejího barvení v souvislosti s menstruačním cyklem. Další souvislost lze nalézt v indické poezii a folklóru, kde je mehndi často označováno jako šťáva lásky.

Mehndi označuje samskaru neboli přechodový rituál v životě ženy. V klasické indické tradici se v době puberty nekoná žádný formální obřad, který by oslavoval dospívání mladé dívky. Tato doba se obvykle shoduje s oslavou sňatku. Mehndi je tedy spojeno se sexuálním zasvěcením do ženství a také se spojením muže a ženy.

Podstatou tohoto rituálu je transformace. Dívka, která se stává nevěstou, stojí na prahu jiné existence. Spojení muže a ženy ve svazku manželském „vystihuje tvůrčí činnost, která dala vzniknout vesmíru“, jak upozorňuje Richard Kurin v knize Aditi, The Living Arts of India. Když je dívka zasvěcena do ženství sňatkem, rozvine se před ní oblast sexuality, stejně jako médium malování hennou. Stejně jako milování se stává součástí jejího vyjadřovacího slovníku. Bude se o něj dělit při každé oslavě nebo slavnosti. Bude ji zkoumat po zbytek života, pokud ovšem neovdoví, v takovém případě se obvykle tohoto umění vzdá.